zneužívání dětí v organizaci

Jak Organizace řešila případy zneužívání dětí?

Téma sexuálního zneužívání dětí v organizaci svědků Jehovových patří k nejzávažnějším a zároveň nejcitlivějším. Přestože Watchtower^0^ sexuální zneužívání dětí dlouhodobě odsuzuje, její postupy při řešení těchto případů se staly předmětem kritiky ze strany soudů, vyšetřovacích komisí, médií i bývalých členů organizace.

Tento článek vychází především z oficiálních publikací Watchtower, interních pokynů pro starší, soudních dokumentů a závěrů státních vyšetřovacích komisí.

Jedním z nejvýznamnějších šetření bylo veřejné slyšení Australské královské komise, která vyšetřovala reakci náboženských a dalších institucí na případy sexuálního zneužívání dětí. Během tohoto slyšení vypovídal pod přísahou také člen vedoucího sboru Geoffrey W. Jackson.

Otázka: „Uznáváte, že organizace svědků Jehovových má problém se zneužíváním dětí mezi svými členy?“

Geoffrey W. Jackson: „Souhlasím s tím, že zneužívání dětí je problémem přímo v celé komunitě a je to něco, s čím jsme se museli vypořádat i my.“

Článek se zaměřuje na to, jakým způsobem organizace tyto případy řešila, jaké interní pokyny používala a jak byly její postupy hodnoceny nezávislými vyšetřovacími orgány a soudy.

Obsah

Australská královská komise

V letech 2013 až 2017 působila v Austrálii Královská komise (Royal Commission into Institutional Responses to Child Sexual Abuse), která vyšetřovala, jak státní, vzdělávací, sportovní i náboženské instituce reagovaly na případy sexuálního zneužívání dětí.

V roce 2015 se jedno z veřejných slyšení zaměřilo na svědky Jehovovy. Komise zkoumala jejich interní pravidla, způsob vyšetřování obvinění i konkrétní případy sexuálního zneužívání dětí v australských sborech. Před komisí vypovídali členové australské pobočky i člen vedoucího sboru Geoffrey W. Jackson.

Během slyšení Angus Stewart, právní zástupce komise, položil Geoffreymu W. Jacksonovi tyto otázky:

Otázka: Uznáváte, že organizace svědků Jehovových má problém se zneužíváním dětí mezi svými členy?

Geoffrey W. Jackson: Souhlasím s tím, že zneužívání dětí je problémem přímo v celé komunitě a je to něco, s čím jsme se museli vypořádat i my.

Otázka: Uznáváte, že způsob, jakým se vaše organizace vypořádala s obviněními ze sexuálního zneužívání dětí, také představoval problém?

Geoffrey W. Jackson: V průběhu posledních 20 nebo 30 let došlo ke změnám politiky, kdy jsme se snažili řešit některé z těchto problematických oblastí, a tím, že se změnila politika, by se dalo naznačit, že původní politika nebyla dokonalá.

Záznam veřejného slyšení zde - 25:19

Transkript slyšení

Komise dospěla mimo jiné k těmto závěrům:

Komise proto doporučila mimo jiné upustit od uplatňování pravidla dvou svědků při řešení obvinění ze sexuálního zneužívání dětí, zapojit do vyšetřování i ženy a upravit další interní postupy tak, aby lépe chránily děti.

O tomto případu informoval například list The Washington Post z 28. listopadu 2016 (odkaz zde )^1^:

Královská komise v Austrálii nyní zjistila, že církev prokázala “závažné selhání” při ochraně dětí před rizikem sexuálního zneužívání a při reakci na taková obvinění se spoléhala na zastaralé zásady a postupy.

“Sankce, které jsou k dispozici v rámci interního disciplinárního systému organizace, jsou slabé a ponechávají pachatele sexuálního zneužívání dětí na svobodě v organizaci i v komunitě,” uvádí se také v závěru zprávy.

…starší se “více starali o pověst sboru a Jehovy než o riziko, které Bill Neill představoval pro děti,” napsala komise ve zprávě.

“Přísné spoléhání na biblický text tváří v tvář zjevnému nebezpečí pro děti bylo chybné,” konstatovala zpráva.

Právě závěry Australské královské komise tvoří jeden z nejdůležitějších podkladů pro pochopení toho, proč se postupy organizace staly předmětem mezinárodní kritiky. V následujících kapitolách se podíváme na jednotlivé oblasti podrobněji a porovnáme je s oficiálními publikacemi a interními pokyny Watchtower.

Pravidlo dvou svědků

Jedním z nejdiskutovanějších postupů organizace při řešení obvinění ze sexuálního zneužívání dětí bylo uplatňování pravidla dvou svědků. Až do druhé poloviny 90. let organizace vyžadovala, aby bylo závažné provinění podle Písma potvrzeno výpovědí dvou nebo tří svědků, nebo aby se obviněný přiznal.

V případech sexuálního zneužívání dětí však bývá přítomen pouze pachatel a oběť. Pokud obviněný obvinění popřel a neexistovali další svědci, nebylo podle tehdejších interních pokynů možné obvinění v rámci sborového disciplinárního řízení prokázat. V praxi tak mohla nastat situace, kdy ani opakovaná obvinění vznesená proti téže osobě sama o sobě nevedla k disciplinárnímu zásahu.

Organizace tento postup opírá o několik biblických textů. Ve Strážné věži z 1. listopadu 1995 například uvádí:

Co však dělat v případě, kdy se trpící člověk rozhodne, že vysloví obvinění? Pak by mu mohli dva starší poradit, aby v souladu se zásadou u Matouše 18:15 o tom obviněné osobě informoval. Pokud postižený není schopen mluvit s obviněným tváří v tvář, může mu zatelefonovat anebo případně napsat dopis. Pak má obviněný příležitost přednesit Jehovovi svou odpověď na vznesené obvinění. Možná bude dokonce schopen předložit důkazy o tom, že se zneužití dopustit nemohl. Je také možné, že se vyzná ze svého hříchu a že dojde k usmíření. To by bylo krásné! Dojde-li k vyznání hříchu, mohou dva starší dále postupovat podle biblických zásad.

Pokud je obvinění popřeno, měli by starší vysvětlit tomu, kdo obvinění vznesl, že z právního hlediska se již nic dalšího nedá dělat. Sbor bude obviněného nadále považovat za nevinného. Bible říká, že k tomu, aby se mohlo zakročit právně, musí být dva nebo tři svědkové. (2. Korinťanům 13:1; 1. Timoteovi 5:19) I kdyby si více lidí „vzpomnělo“, že byli zneužiti týmž člověkem, jsou takové „vzpomínky“ bez dalších dokladů příliš nespolehlivé, než aby se jimi dalo podložit právní rozhodnutí. To neznamená, že se tyto „vzpomínky“ považují za nepravdivé (či pravdivé). Při právním jednání se však musí postupovat podle biblických zásad.

Co však když obviněná osoba - která ovšem popírá, že se provinila - je skutečně vinna? Projde jí to bez trestu? Rozhodně ne! Otázku viny a neviny můžeme bez obav ponechat v Jehovových rukou. „Hříchy některých lidí jsou veřejně zjevné a vedou přímo k soudu, ale u jiných později jejich hříchy také vyjdou najevo.“ (1. Timoteovi 5:24; Římanům 12:19; 14:12) Kniha Přísloví říká: „Očekáváním spravedlivých je radost, ale naděje ničemných, ta zanikne.“ „Když umírá ničema, jeho naděje zaniká.“ (Přísloví 10:28; 11:7) Jehova Bůh a Kristus Ježíš nakonec spravedlivě vynesou věčný rozsudek. (1. Korinťanům 4:5)

Strážná věž, 1. listopadu 1995, str. 29

Watchtower se při tomto výkladu odvolává především na následující biblické verše:

Tohle je potřetí, co se k vám chystám přijít. „Každá věc musí být potvrzena slovy dvou nebo tří svědků.“

2. Korinťanům 13:1

Nepřijímej obvinění proti staršímu muži, jedině na základě výpovědi dvou nebo tří svědků.

1. Timoteovi 5:19

Jediný svědek nemůže nikoho usvědčit ze žádného provinění nebo hříchu, kterého by se ten člověk dopustil. Věc by měla být potvrzena slovy dvou nebo tří svědků.

5. Mojžíšova 19:15

„A tak když tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a upozorni ho na jeho chybu mezi čtyřma očima. Pokud ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra. Ale pokud ti nebude naslouchat, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá věc byla potvrzena slovy dvou nebo tří svědků.“

Matouš 18:15, 16

Samotná Bible však ukazuje, že tento princip nebyl uplatňován mechanicky v každé situaci. Například v případě znásilnění na odlehlém místě Mojžíšův zákon nevyžadoval další svědky k odsouzení pachatele:

Ale pokud muž potká zasnoubenou dívku mimo město a znásilní ji, má zemřít jenom ten muž. Té dívce neuděláš nic, protože nespáchala hřích zasluhující smrt. Je to stejné, jako když někdo napadne svého bližního a zavraždí ho. Potkal ji totiž mimo město, a i když zasnoubená dívka křičela, nebyl tam nikdo, kdo by ji zachránil.

5. Mojžíšova 22:25–27

Bible zároveň vybízí k rozumnému uplatňování jejích zásad:

Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem.

Filipanům 4:5

Organizace sama připouští, že biblické zásady není vždy možné uplatňovat doslovně. Například Ježíšův pokyn z Matouše 18:15, 16 vybízí poškozeného, aby nejprve mezi čtyřma očima upozornil provinilce na jeho chybu. Organizace však neočekává, že by dítě, které se stalo obětí sexuálního zneužívání, mělo samo konfrontovat údajného pachatele. Už zde tedy připouští, že při uplatňování biblických zásad je někdy nutné zohlednit konkrétní okolnosti.

Podobný přístup lze pozorovat i v Ježíšově službě. Přestože respektoval Mojžíšův zákon, opakovaně ukazoval, že jeho smyslem není mechanické uplatňování pravidel bez ohledu na člověka. Když například uzdravil člověka o sabatu, zdůraznil, že ochrana života a projevení milosrdenství mají přednost před doslovným výkladem zákona.

Jak organizace řešila obvinění

Pokyny uvedené v příručce Paste Boží stádo z roku 2010 však nadále vyžadovaly, aby bylo obvinění potvrzeno dvěma nebo třemi svědky:

“I když byl křesťan obviněn z natolik závažného pochybení, že vyžaduje soudní řízení, soudní výbor by neměl být vytvořen, dokud nebylo pochybení prokázáno. Jaký druh důkazů je přijatelný? …

Musí existovat dva nebo tři očití svědci, ne jen lidé opakující pověsti; nelze podniknout žádné kroky, pokud existuje pouze jeden svědek. 5. Mojžíšova 19,15; Jan 8:17

Pokud existují dva nebo tři svědci stejného druhu přestupku, ale každý z nich je svědkem samostatné události, starší mohou jejich svědectví zvážit. Ačkoli je takové svědectví přijatelné pro prokázání viny, je vhodnější mít dva svědky stejné události protiprávního jednání.

Pokud obviněný obvinění popírá, měli by se vyšetřující starší pokusit sjednat s ním a s obviněným společné setkání. (Poznámka: Pokud se obvinění týká sexuálního zneužívání dítěte a oběť je v současné době nezletilá, měli by starší před sjednáním schůzky s dítětem a údajným zneuživatelem kontaktovat pobočku.) Pokud se žalobce nebo obviněný nechtějí se staršími setkat nebo pokud obviněný nadále popírá obvinění jediného svědka a provinění není prokázáno, starší ponechají záležitosti v rukou Jehovy. (5. Mojžíšova 19:15-17; 1. Timoteovi 5:19, 24, 25; w95 11/1 str. 28-29) Vyšetřující starší by měli sepsat zápis, podepsat ho, vložit do zapečetěné obálky a uložit do důvěrného spisu sboru. Později se mohou objevit další důkazy, které věci potvrdí.”

Paste Boží stádo (2010) s. 71, 72.

Výstřižek je poskytnut z oficiálních stránek Královské vyšetřovací komise, která v Austrálii vyšetřuje případy zneužívání dětí. Tahle příručka pro starší ve sboru, která normálně není přístupná pro řadové členy svědků Jehovových, je zveřejněna na těchto stránkách .

Je znepokojivé, že příručka pro starší používaná ještě na počátku druhého desetiletí 21. století stále připouštěla možnost společného setkání dítěte s údajným pachatelem a v případě neprokázaného obvinění doporučovala „ponechat záležitost v Jehovových rukou“. Teprve v roce 2019 byla příručka upravena a organizace výslovně uvedla, že dítě ani oběť znásilnění již není povinna obviněného konfrontovat.

“Oběť znásilnění nebo dítě, které je obětí sexuálního zneužívání, nikdy není povinné konfrontovat obviněného.”

Paste Boží stádo (2019) kap.12:41

Zatímco v případech sexuálního zneužívání dětí organizace dlouhodobě vyžadovala výpověď dvou očitých svědků nebo přiznání obviněného, v jiných typech provinění připouštěla i rozhodování na základě nepřímých důkazů.

Například ve Strážné věži z července 2018 organizace uvádí, že pokud muž a žena, kteří spolu nejsou v manželství, stráví noc společně za určitých okolností, může být ustanoven právní výbor, přestože neexistují přímí svědci samotného sexuálního styku.

Pokud muž a žena, kteří nejsou manželé, stráví noc společně za nevhodných okolností, je to důkaz toho, že se dopustili hříchu, který vyžaduje ustanovení právního výboru?

Ano, pokud neexistují žádné polehčující okolnosti, bude ustanoven právní výbor, a to na základě silných nepřímých důkazů, že došlo k sexuální nemravnosti. (1. Kor. 6:18)

Rada starších pečlivě zváží každý případ a až potom rozhodne, jestli je právní jednání zapotřebí. Například: Mají spolu ti dva lidé známost? Dostali už předtím rady ohledně toho, jak se k sobě chovají? Jaké okolnosti vedly k tomu, že strávili noc společně? Plánovali to? Měli na vybranou, nebo nastaly nějaké polehčující okolnosti, možná nějaká nečekaná nebo naléhavá událost? (Kaz. 9:11) Kde každý z nich spal? Jednotlivé případy se liší, a tak můžou být ještě další faktory, které starší musí zvážit.

Potom co rada starších všechny informace posoudí, rozhodne, zda ustanoví právní výbor.

Strážná věž, červenec 2018, str. 32

Organizace tedy sama připouští, že v některých případech mohou být pro rozhodnutí dostačující silné nepřímé důkazy. Nabízí se proto otázka, proč stejný princip po dlouhou dobu neuplatňovala také při posuzování obvinění ze sexuálního zneužívání dětí, kde přímí svědci zpravidla neexistují.

Pokud mohou být nepřímé důkazy považovány za dostatečné při posuzování sexuální nemravnosti mezi dospělými, je obtížné vysvětlit, proč stejný přístup nebyl uplatňován také v případech, jejichž důsledky pro oběti jsou nesrovnatelně závažnější.

Obava z pošpinění Jehovova jména a organizace

V publikacích Watchtower se opakovaně objevuje důraz na to, aby jednání jednotlivých svědků nepoškozovalo Jehovovo jméno ani pověst organizace. Tento princip se promítal i do přístupu k řešení závažných provinění uvnitř sborů.

“Věrná oddanost Jehovovi Bohu nám také zabrání, abychom neudělali něco, co by zostudilo Jehovovo jméno a jeho Království. Jednou se například stalo, že dva křesťané měli spolu tak vyhrocený spor, že se obrátili na světský soud, a to bylo nevhodné. Být věrně oddaný Jehovovi Bohu znamená, že raději utrpíme osobní ztrátu, než bychom přivedli pohanu na Jehovu a na jeho organizaci.” Strážná věž, 1996 3/15 str. 15

Ve skutečnosti však nejde o poškození Božího jména, ale o pověst samotné organizace. Když svědek Jehovův sexuálně zneužije dítě, veřejná kritika nesměřuje proti Bohu, ale proti pachateli a způsobu, jakým organizace na takové případy reagovala. Pokud je odpovědnost připisována někomu dalšímu, pak především pravidlům a postupům Watchtower.

Z tohoto důvodu byla závažná provinění často řešena především interně. Starší byli při projednávání případů vázáni mlčenlivostí a organizace dlouhodobě zdůrazňovala rozdíl mezi řešením duchovních provinění a úlohou státních orgánů.

Starší v křesťanském sboru mají odpovědnost řešit porušení božského zákona, jako je krádež, vražda a nemravnost. Bůh však nežádá, aby sboroví starší prosazovali císařovy zákony a předpisy. Pavel se proto necítil nucen vydat římským úřadům Onesima, který byl podle římského zákona uprchlík. (Filem. 10, 15) Jestliže někdo zjevně poruší světský zákon a získá pověst narušitele zákona, nebyl by samozřejmě dobrým příkladem a mohla by mu být dokonce odňata pospolitost. (1. Tim. 3:2, 7, 10) Kdyby byla porušením zákona způsobena něčí smrt, bylo by možná nutné, aby sbor vyšetřil vinu krve.

**Strážná věž, 1. dubna 1987, str. 34

V minulosti řada obětí i rodičů uváděla, že byli odrazováni od toho, aby o zneužívání mluvili s ostatními členy sboru. Tím ostatní rodiče často neměli informace, které by jim umožnily přijmout vlastní opatření na ochranu svých dětí.

Příručka pro starší z roku 2010 sice výslovně uvádí, že rozhodnutí oznámit případ policii je právem každého jednotlivce, zároveň však ponechává samotné oznámení na oběti nebo její rodině.

Zneužívání dětí je trestný čin. Nikdy nikomu nenaznačujte, že by neměl nahlásit obvinění ze zneužívání dítěte policii nebo jiným orgánům. Pokud jste o to požádáni, vysvětlete, že to, zda věc oznámí úřadům, či nikoli, je osobní rozhodnutí každého jednotlivce a že za žádné z těchto rozhodnutí nehrozí sborové sankce. Starší nebudou kritizovat nikoho, kdo takové obvinění nahlásí úřadům. Pokud si oběť přeje podat oznámení, je to její absolutní právo. - Gal 6,5.

Paste Boží stádo, 2010_ str. 131-132

Současně však starší běžně neinformovali ostatní členy sboru o tom, že se mezi nimi nachází osoba obviněná nebo usvědčená ze sexuálního zneužívání dětí. Pokud byl pachatel vyloučen, jediným veřejným oznámením je: “[Jméno dotyčného člověka] již není svědkem Jehovovým.” a případně později: “[Jméno dotyčného člověka] je znovupřijat mezi svědky Jehovovy”.

Ochrana dobré pověsti organizace a důvěrnost interních řízení tak v některých případech převážily nad otevřeným informováním členů sboru o možném nebezpečí. Takový přístup podporuje prostředí, kde se problémy, včetně zneužívání dětí, řeší uvnitř organizace, mimo pohled zákona.

Jmenování osob zneužívajících děti do vedoucích funkcí

Ve Strážné věži z roku 1997 organizace uvedla, že osoba, o níž je známo, že sexuálně zneužila dítě, není způsobilá zastávat odpovědné postavení ve sboru, například jako starší, služební pomocník nebo průkopník.

Bible ale nikde neříká, že dospělému křesťanovi, který pohlavně zneužil dítě — ať už ze své rodiny, nebo z jiné —, není možné odpustit. Jeho hřích může být opravdu čistě umyt, pokud upřímně a ze srdce činí pokání a změní své jednání. Musí však stále bojovat s nesprávnými tělesnými podněty, které si vypěstoval. (Efezanům 1:7) A může pocítit nevyhnutelné důsledky.

…

Pokud se zdá, že činí pokání, bude povzbuzován k tomu, aby činil duchovní pokroky, chodil do kazatelské služby, a dokonce se aktivně podílel na programu školy teokratické služby a služebního shromáždění s výjimkou vyučujících programů. To však neznamená, že bude splňovat požadavky pro to, aby ve sboru sloužil v nějakém odpovědném postavení. Jaké jsou pro to biblické důvody?

Sborový starší musí být kromě jiného „se sebeovládáním“. (Titovi 1:8) Je pravda, že nikdo z nás se neovládá dokonale. (Římanům 7:21–25) Avšak u dospělého, Bohu zasvěceného křesťana, který pohlavně zneužije dítě, vychází najevo jeho zvrhlá tělesná slabost. Zkušenosti ukázaly, že takový dospělý člověk může zneužít další děti. Je pravda, že ne všichni lidé, kteří zneužili dítě, svůj čin opakují. Mnozí však ano. A sbor nedokáže číst v lidském srdci, aby určil, kdo má sklon k opětovnému zneužití dítěte, a kdo ne. (Jeremjáš 17:9) A tak Pavlova rada Timoteovi má v případě pokřtěných dospělých, kteří zneužili dítě, zvláštní důraz: „Nikdy na žádného nevkládej ruce ukvapeně; ani nebuď podílníkem na hříších jiných.“ (1. Timoteovi 5:22) Naše děti musíme chránit, a proto člověk, o němž se ví, že zneužil dítě, není způsobilý, aby měl odpovědné postavení ve sboru. Dále také nemůže být průkopníkem nebo sloužit v jiném druhu zvláštní celodobé služby. (Srovnej zásadu vyjádřenou ve 2. Mojžíšově 21:28, 29.)

Někdo by se mohl zeptat: ‚Nespáchali snad také někteří lidé jiný druh hříchu, pak zjevně činili pokání, a svůj hřích později opakovali?‘ Ano, to se stává, ale jsou další činitele, s nimiž je třeba počítat. Jestliže například někdo dělá nemravné návrhy jinému dospělému, tento dospělý by měl být schopen takovým návrhům odolat. Děti se dají snadno oklamat, zmást nebo zastrašit. Bible mluví o tom, že dětem schází moudrost. (Přísloví 22:15; 1. Korinťanům 13:11) Ježíš použil děti jako příklad pokorné nevinnosti. (Matouš 18:4; Lukáš 18:16, 17) K této nevinnosti dětí patří to, že jsou naprosto nezkušené. Většina dětí je přístupných, touží člověka potěšit, a jsou tedy snadnou kořistí pro úklady dospělého, kterého znají a kterému důvěřují. Sbor má tedy před Jehovou odpovědnost chránit své děti.

Dobře vychovávané děti se učí poslouchat a ctít své rodiče, sborové starší a jiné dospělé. (Efezanům 6:1, 2; 1. Timoteovi 5:1, 2; Hebrejcům 13:7) Byla by to šokující zvrácenost, kdyby někdo z těchto lidí, kteří mají autoritu, zneužil bezelstnou dětskou nevinnost a svedl nebo přinutil dítě k sexuálnímu jednání. Lidé, kteří byli takto pohlavně zneužiti, mnohdy celé roky překonávají následný duševní otřes. Člověk, který zneužil dítě, bude proto ve sboru přísně ukázněn a omezen. Nebude důležité jeho postavení ve sboru, ale to, aby byl sbor zachován čistý. (1. Korinťanům 5:6; 2. Petra 3:14)

Pokud člověk, který zneužil dítě, opravdu činí pokání, uzná, že je moudré uplatnit biblické zásady. Jestliže se opravdu naučí ošklivit si, co je ničemné, to, co udělal, se mu bude hnusit, a bude usilovat o to, aby svůj hřích neopakoval. (Přísloví 8:13; Římanům 12:9) Bude navíc jistě děkovat Jehovovi za Jeho velikou lásku, díky níž kajícný hříšník, jako je on, může stále uctívat našeho svatého Boha, a doufat, že bude mezi ‚přímými‘, kteří budou na zemi přebývat navždy. (Přísloví 2:21) Strážná věž, 1997 1/1 str. 29

Z uvedeného článku může čtenář nabýt dojmu, že osoba, o níž se ví, že sexuálně zneužila dítě, nemůže být v budoucnu jmenována do žádné odpovědné funkce ve sboru.

Interní dokumenty, které používá Watchtower, bohužel ukázaly, že tomu tak není a že jsou stále činěny výjimky.

Interní pokyny určené pouze starším však ukazují, že praxe byla složitější. Příručka Paste Boží stádo z roku 2010 připouští, že zneužívání dítěte v minulosti nemusí představovat trvalou překážku pro jmenování do odpovědné funkce.

“Povaha hříchu se navíc může výrazně odrazit na jeho způsobilosti ke službě. Může se například jednat o hřích zneužívání dětí v minulosti, který by ho pravděpodobně diskvalifikoval na mnoho let.

…

  1. Pokud k prohřešku došlo v posledních několika letech, kdy sloužil jako starší nebo služební pomocník, je z této služby diskvalifikován, nikoliv je “osvobozen od obvinění”.” Paste Boží stádo, 2010 s. 38,39
Výstřižek je opět poskytnut z oficiálních stránek Královské vyšetřovací komise.

Veřejné publikace Watchtower tak vytvářely dojem, že osoby, které sexuálně zneužily dítě, nemohou ve sboru zastávat odpovědné postavení. Interní pokyny pro starší však připouštěly individuální posouzení těchto případů a naznačovaly, že po delší době může být taková osoba znovu považována za způsobilou ke jmenování. Rozdíl mezi veřejně prezentovanými informacemi a interními pokyny se stal jedním z bodů kritiky během vyšetřování Australské královské komise.

Soudní případy

Postupy společnosti Watchtower při řešení případů sexuálního zneužívání dětí se opakovaně staly předmětem soudních sporů v různých zemích. V některých případech soudy dospěly k závěru, že organizace nesla odpovědnost za způsob, jakým na oznámení o sexuálním zneužívání reagovala, a přiznaly obětem vysoká finanční odškodnění.

Mezi nejznámější případy patří například:

Jen v těchto čtyřech případech přesáhla přiznaná odškodnění celkem 100 milionů amerických dolarů. Tyto případy představují pouze malou část soudních sporů vedených proti Watchtower v souvislosti se sexuálním zneužíváním dětí.

Pro většinu svědků Jehovových přitom podobné soudní případy zůstávají prakticky neznámé. Organizace se jim ve své veřejné komunikaci věnuje jen velmi omezeně, a řada členů proto nemusí vědět, že některé soudy přiznaly obětem odškodnění v řádu desítek milionů dolarů. Tato odškodnění jsou přitom hrazena z prostředků organizace, které jsou z velké části tvořeny dobrovolnými dary svědků Jehovových.

Závěr

Organizace, která o sobě tvrdí, že je vedena Jehovou a svatým duchem, by měla být v ochraně dětí příkladem pro ostatní. Pokud její vedení skutečně pochází od Boha, bylo by rozumné očekávat, že právě v této oblasti bude nastavovat vyšší standard, než jaký vyžaduje zákon, a že ochrana dětí bude mít přednost před všemi ostatními zájmy.

Závěry Australské královské komise však ukázaly jiný obraz. Vyšetřování dospělo mimo jiné k tomu, že organizace při řešení obvinění uplatňovala interní disciplinární postupy založené na doslovném výkladu Bible, pravidlo dvou svědků významně ovlivňovalo možnost prokázat obvinění, případy vyšetřovali starší bez odborného vzdělání, nebylo dostatečně zohledňováno riziko opakovaného zneužívání a nebyly nalezeny důkazy, že by organizace sama oznamovala obvinění policii. Řada obětí zároveň uvedla, že se během vyšetřování necítila být podporována.

Přesto jsou svědkové Jehovovi vedeni k tomu, aby rozhodnutím vedoucího sboru důvěřovali, i když jim nemusí připadat logická.

„Pokyny, které v té době od Jehovovy organizace obdržíte, se z lidského hlediska možná nebudou zdát praktické. Každý z nás je ale musí být připravený uposlechnout, ať už se budou jevit jako moudré, nebo ne.“

Strážná věž, 15. listopadu 2013, str. 20, odst. 17

Vzniká tak jednoduchý kruh uvažování: vedoucí sbor je veden Jehovou, proto jsou jeho pokyny správné; a protože jsou správné, potvrzuje to, že je veden Jehovou.

Výsledkem je následující kruhové uvažování:

Paradox tvrzení, že vedoucí sbor je veden Ježíšem, a současného přiznání, že jeho pravidla a postupy byly v některých oblastech nedokonalé, vytváří prostředí, ve kterém mohou být chybná rozhodnutí dlouhodobě přijímána bez širší kritické diskuse.

Veřejná kritika přístupu organizace k případům sexuálního zneužívání dětí je navíc vedením často spojována s činností odpadlíků a označována za lživou. Například člen vedoucího sboru Stephen Lett v roce 2015 prohlásil:

“Další způsob, jak můžeme přispět k jednotě, je odmítnout falešné příběhy, které nás mají oddělit od Jehovovy organizace. Jako příklad si vezměme lži a nečestné výroky vedené odpadlíky, že Jehovova organizace je tolerantní vůči pedofilům. To je přece směšné! Pokud někdo zakročí proti někomu, kdo by ohrožoval naše mladé, a podnikne kroky na ochranu našich mladých, je to Jehovova organizace. Takové lži rozhodně odmítáme.” Stephen Lett, proslov pro Betel, únor 2015

Ve světle událostí trvajících několik desetiletí a vrcholících v posledních letech nelze tato prohlášení Organizace považovat za nic jiného než za pokrytecká.

Vzhledem k rostoucí negativní publicitě, soudním sporům, právnímu riziku a vysokým finančním odškodněním začala Watchtower své postupy postupně měnit. K nejvýznamnějším změnám však docházelo až poté, co se její přístup stal předmětem soudních řízení, státních vyšetřovacích komisí a rozsáhlé mediální pozornosti.

Tvrdohlavé lpění na doslovném výkladu některých biblických zásad a dlouhodobé odmítání změn vedlo k tomu, že děti nebyly v některých případech chráněny způsobem, který by bylo možné očekávat od organizace tvrdící, že je vedena Bohem.

Je běžné, že svědkové Jehovovi namítají, že jde o problémy minulosti. Přesto některé z hlavních výhrad, na které upozorňovala Barbara Andersonová i Australská královská komise, přetrvávají i dnes.

Tváří v tvář všem předloženým skutečnostem si každý svědek Jehovův musí položit dvě otázky. Pokud za společností Watchtower skutečně stojí Jehova, proč dovolil, aby tak závažná selhání v organizaci, která o sobě tvrdí, že je duchovním rájem, přetrvávala po desetiletí? A proč se její postupy začaly měnit až poté, co na ně upozornily soudy, vyšetřovací komise a světová média?


Publikováno v roce 2023.

Odkazy a poznámky pod časou

[0] sjfakta.cz používá označení „Watchtower“, „společnost Watchtower“ nebo jednoduše „Organizace“ s velkým počátečním písmenem jako souhrnný termín pro osoby, orgány a právní subjekty, které v průběhu historie určovaly oficiální učení a pravidla svědků Jehovových. Zahrnuje mimo jiné mateřskou korporaci The Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, založenou v roce 1884, spolu s dalšími právními subjekty. Protože se podoba této autority v čase měnila, výraz „Watchtower“ může zahrnovat jak Russella a Rutherforda, tak pozdější představitele společnosti Watchtower a vedoucí sbor.

[1] Náš překlad originálního textu.